AKADEMICKÝ SPOLEK PŘÁTEL PIVA

Njn zase to bilancování. Pokaždé když píšu zprávu z Mácháče, musím co chvíli zamáčknout slzu v oku, jelikož je to pro mě a určitě i pro mnohé z vás srdeční záležitost a sem tam i výkal zpět do rektálního otvoru, občas je organizace totiž na pos*ání. Nicméně hurá do toho:

 

            Letos to bylo naplánované od 17.7. za ideálního počasí tradičně na prodloužený víkend, tedy do neděle. Sestava: Maniac, Žába, Steve, Jerry Mauser, Bohouš a Kalfi. Odjezd ve 14.32h byla taky už skoro tradice. Všichni se dostavili včas až na Kalfiho a Jerry Mausera, který si liboval, že když dorazí na vlakáč o půlhoďku dřív, bude se moci aspoň při tom čekání v parném odpoledni osvěžit pivečkem v kiosu na nádraží. Ovšem když si někdo vezme do Doks hodinky, o kterých je jedno zda je ztratí nebo rozbije a které ukazují čas sice správný, ale bohužel zimní, nemá cenu pozastavovat se nad jeho výrazem plným údivu v okamžiku, kdy na něho jeho kolegové volají z rozjíždějícího se vagónu, kdy že jako hodlá nastupovat. Stále ho vidím jak běží po kolejích za rozjíždějícím se vagonem… Bylo velmi zajímavé sledovat jak v padesátikilometrové rychlosti naskakoval v zatáčce (tedy dosud bez jízdenky) do uhánějícího železničního vozu. Kouř z komína lokomotivy mu tak obarvil fasádu, že průvodčí po vstupu do kupé okamžitě poznal, v kom má hledat černého pasažéra - skokana ze zatáčky před Jablonným v Podještědí. Když Mauser na palubě zjistil, že i po takto heroickém výkonu musí za jízdné zaplatit průvodčím požadovanou sumu, začal dělat věci u běžného člověka nevídané - tloukl tváří o zem, lezl po stěnách vagónu zevnitř i zvenčí, okusoval molitanové výplně sedaček v našem i vedlejším kupé a rval ze sebe oděv již tak dost skromný. Pro nás ostatní - v porovnání s Mauserem běžné pasažéry jízdenky koupil Maniac. Sice se slovy, že pokud mu někdo nebude chtít za jízdné vrátit, strčí nám odznaky mužství mezi dva krajíce chleba a zakřičí: „Fido, večeře!" S ohledem na naše mužské chlouby jsme vše v plné výši vyrovnali. Další cesta proběhla již bez komplikací a ve velmi uvolněné atmosféře. K té přispěl především Maniac, když vytáhl z batohu 2xPET lahev piva, po jejichž požití křičel v tunelu na průvodčího, že pokud mu nevrátí vybrané jízdné, vytahá mu uchem zuby do posledního. Než se však stačil ke svému činu odhodlat, jelikož průvodčí již z kupé odešel, vyjeli jsme z tunelu. Zbytek cesty jsme vyplnili vyprávěním starých vtipů, které jsme se rozhodli vydat pod názvem „Humor po dvou pivech z kupé." Kupodivu i přestup v České Lípě proběhl bez vážnějších komplikací (ne jako loni když Žába s Maniacem dali na radu totálně ožralýho ajznboňáka a nastoupili do vlaku směr Lovosice).

Celou cestu jsme byli v mobilním kontaktu s Bohoušem, který na nás v Doksech na nádraží už čekal. Původně se chtěl vytáhnout, když s komickou parukou ala 80. léta na hlavě čekal na perónu v době předpokládaného příjezdu vlaku od Liberce, ale mezi osobami, které vystoupily z vlaku nás nenašel, protože jsme přijeli se zpožděním. Takže místo slibovaného komického uvítání jej čekal pouze zájem vystupujících cestujících a místních štamgastů z nádražního restaurantu. Proto po našem příjezdu dále raději zůstal čekat ve svém voze na druhé straně budovy. Po srdečném přivítání jsme nasedli do Bohoušovy limuzíny velikosti bytu 1+WC - to celé na druhou a přes min. 100% překročení dovoleného zatížení vozu pak šťastně dorazili na místo určení - Termitu.

A najednou to bylo konečně tady - přijeli jsme do Termitu, země, o níž si dáváme celý rok zdát a na kterou tajně myslíme každý večer pod peřinou (kvůli manželkám a přítelkyním, tedy až na Žábu, který se přikrývá novinami). Naše první cesta vedla kam jinam než na terasu k výčepu, jelikož jsme byli po téměř 3h cestě vlakem dost vyprahlí a začali požívat kvašený nízkoalkoholický nápoj vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a chmele pomocí pivovarských kvasinek - tedy pivo. První tři žejdlíky Gambrinusu resp. Plzničky vynikající chuti nás oživily, další tři pak uvedly do stavu extáze, kterou může zažít pouze zasvěcený člověk na Operaci X. Během občerstvovacího procesu jsem stihl vyřídit i nutné formality k ubytování, takže jsme měli v noci kam složit hlavu - no dyť furt říkám, že beze mě by to prostě nešlo, ani byste neměli kde spát. Tedy kromě Žáby, jehož tajnou zálibou je usínat na terasách okolních chatek a během noci pravidelně vytrhovat uvnitř ubytované hosty ze spánku. Osobně bych to nazval úchylka. Činy podobných rozměrů jsou sice velká frajeřina, ale když si předposlední večer Žába v opilosti spletl chatku a místo na sousedovic bušil celou noc na tu naší, začali jsme si pohrávat s myšlenkou na nehlučnou vraždu, popřípadě na vraždu s pouze krátkým výkřikem odsouzence do tmy. Po několika hodinách nepřetržitých úderů na stěny a kopanců do dveří ubytovacího zařízení jej přepadla únava a odešel se vyspat do podniku přezdívaného „non-stop."

Po krátkém ubytovacím úkonu jsme se vrátili na terasu a nasávali. Tedy nasávali naše milované pivo a nezaměnitelnou atmosféru Operace X plnými doušky. Podmínky k tomu byly téměř ideální - skvělé počasí, výborný pěnivý mok, optimálně složená parta dobrovolníků a pozitivní vyhlídky na večer, který se kvapem blížil. Jediné, co nám značně znepříjemňovalo pobyt na terásce s malebným výhledem na hrad Bezděz, byly všudypřítomné vosy. Existovaly pouze dva efektivní způsoby jak je držet od našeho stolu dál - buď je permanentně vykuřovat produkty tabákového průmyslu nebo vystrčit Žábu po větru. Nutno poznamenat, že po pár minutách pobytu Žáby v tomto postavení, došlo nejen k úbytku vos, ale i hostů v ubytovně. K zábavě opět jako správný předseda vysokou měrou přispěl Maniac, který z ničeho nic zapadl pod stůl, zaštrachal v batohu a objevil se před námi v zrzavé paruce Go-go tanečnice. Po počátečním ohromení a výbuších smíchu jsme si začali paruku jeden po druhém zkoušet. A výsledky byly více než zajímavé, posuďte sami: Maniac sám vapadal jako Richard Krajčo, Žába jednou jako vousatá a značně odpudivá sekretářka, podruhé jako sám Ježíš Kristus, Mauser vysekl podobu příšerné plochoprsé Havajanky, Bohouš spolu s cyklistickými brýlemi jako návštěva z jiné planety. Na závěr jsem si nechal sebe, dotyční tvrdili, že vypadám jako mužíček z pralesa ze stejnojmenného kresleného TV večerníčku. Kolem 21.30h dorazila posila, a to tak, že vydatná - Kalfi. Po bouřlivém přivítání a prohlášení, že sestava je kompletní, pronesl předseda Maniac přípitek na úspěch letošní Operace X. Dále se tento večer v Termitu neudálo nic zvláštního, tedy skoro nic, pouze Musera štípla vosa v okamžiku, kdy si „vosoplaš" Žába odskočil na WC a žlutočerné Messerschmity dokázaly naší nepozornosti dokonale využít a pomstít se na jednom z nás. No aspoň někdo si ten večer zapíchal.

Jakmile padla zima a na obloze se začala stahovat černá mračna věštící déšť, přesunuli jsme naše pozadí na terásku restaurantu Paegas - proběhla večeře a nezbytné doplnění tekutin 10° minerálkou Gambrinus (podle poznámky kohosi z přítomných prý nějaká novinka od Mattoni). Když byla zábava v plném proudu, vytasil se Mauser s tolik vychvalovanými kubánskými doutníky. Jediný, kdo neodmítl s Mauserem zahulit s vyhlídkou na nezapomenutelnou sračku byl Maniac. Mauser provedl nezbytnou přednášku o škodlivosti kouření, správné technice šlukování a paragrafech, kterými můžeme být stíháni, když budeme dávat kouřit nezletilým. Na závěr nakreslil na zeď restaurace řez dýchacím ústrojím člověka, aby plasticky předvedl jak nejlépe využít vdechnutého kouře a plánek, kde se nachází nejbližší toalety. Kolem 23h se venku strhl strašlivý liják s mohutnou bouřkou, proto jsme se rozhodli přesunout nejprve do interiéru restaurace a posléze do Zanzibaru, kde jsme měli v plánu o půlnoci oslavit Nový rok Opaja.

         Dorazili jsme těsně před půlnocí a objednali šampus - jak to má na Silvestra být. Byl jsem však notně rozladěn, šampus byl zteplalý a skleničky nám dodali až po půlnoci, takž z očekávaného přípitku nebylo v podstatě nic. Náladu mírně zlepšil juke box s našimi obligátními hity z dob, kdy jsme ještě nebyli na světě, alkoholické nápoje různých značek a nezbytný Red Bull (kuřivo nepočítaje). Současně jsme se kochali krásami, které vytvořila příroda na přítomných slečnách hrajících kulečník. Bohužel na některých z nás se projevila únava, byli nuceni složit hlavu na zeď a přikrýt se deskou stolu (viz. Kalfi). Jako nezapomenutelná historka se jeví i okamžik, kdy značně podroušený Bohouš přistoupil k baru, za nímž stála sympatická servírka a začal jí vysvětlovat princip řádu Afrodité. Slečna byla kolegovým zájmem poměrně potěšena, ochotně spolupracovala a dokonce si přisedla k našemu stolu. To však už bylo v době, kdy Kalfi zapadl definitivně pod stůl, já jsem šel spát a Žába nonšalantně opustil podnik bez placení.

 

Druhý den začal podobně jako první - pomalu jsme se scházeli na terásce v Termitu za účelem léčby poleptaných vnitřností kávou a vyprošťovacím pivem. Poté obligátní obídek v restauraci U Brzdy, se Žábou na terase jsme holdovali nejprve grogu popř. pivečku - podle toho, jestli bylo zrovna slunečno nebo lilo jako z konve. Úžasný gulášek s bramboráčky zabral jako dokonalý vyprošťovák. Jako sladkou tečku si dal Žába Plzeň a palačinky se šlehačkou s tím, že potřebuje rychle doplnit během noci urologickými cestami vyplavené sacharidy. Tento akt jsem (jak se ukázalo) prozřetelně odmítl. Žába se náhle prudce vztyčil a běhajíc po terase s rukou stahující obě půlky k sobě marně sháněl klíč od zamčených toalet. Stále ho vidím jak s vykuleným pohledem ze sebe strhl kalhoty a zahučel do osázených záhonů s muškáty.

            Nastal přesun do karibského baru na pláži, kde se k nám přidali i Mauser. Smutné bylo konstatování, že už nepanovalo tak ideální počasí jako včera - teploty spadly na nějakých 15°C a kubánské koktejly s ledem se nedaly tak dobře vychutnat. Mauser si dokonce stěžoval, že Mojito, které mu namíchali bylo kyselé a Daiquiri se dělá úplně jinak. Vzhledem k tomu, že zima na pláži začala být neúnosná, přesunuli jsme se do Zanzibaru. Obligátní bombardování podpořené náletem pár piv vytvořily vynikající atmosféru. Nejlépe však večer strávili Maniac s Bohoušem, kteří se oddávali orgiím s grilovanými žebry v hotelu. Po půlnoci mě ale opět přepadla únava v kombinaci s alkoholem a byl jsem donucen odejít. Přišel jsem však o hodně - kolem 3h ráno zamkl vrchní Venca hospodu a pozval přítomné na neskutečnou žranici do salónku, která zbyla po jakémsi třídním srazu.

            Příchodem žravců do chatky pro většinu z nás den skončil. Ne tak však pro Kalfiho, ten člověk chrápal s takovým zápalem, že praskla i tabulka okenního skla. Mauser jej nejprve kopal do nohou, aby nás odporného akustického projevu ušetřil. Když opět ulehl na lůžko a Kalfi začal zařezávat znovu, rozhodl se Mauser situaci radikálně řešit: zabalil Kalfiho do deky, chlebárnu mu zacpal košilí a shodil jej z postele. Od té doby bylo slyšet už jen tiché sténání odněkud z podlahy (Mauser totiž shodil Kalfiho tak nešťastně, že dopadl přesně do míst, kde byla Žábova použitá obuv).

            Po vyspání, společné památečně - rozlučkové fotce a krátkém obědě nás opustili Maniac a Bohouš, kteří museli za prací. Mauser nás ještě před tím učil co znamená německy „Wollen Sie pissen mit mir?" a Bohouš zjistil, že se v noci vyspal nejen s opicí, ale i s jednou krávou. My ostatní, alkoholu chtiví jsme dali pár koktejlů v baru, pak ďáblík U Brzdy a večer obvyklý kulábr v Zanzibaru s mým výběrem songů z juke boxu. Ke konci jsme shodili pár B52, ale druhý den a odjezd byl z celého večera bohužel znát - inu poslední večer bývá pokaždé melancholický. Pak už následoval jen přesun  na chatku a spánek.

            Druhý den jsme udělal poslední rozlučkové foto před Křemílkem a hurá na nádraží na manželkami, přítelkyněmi a maminkami. A propos - tato fotka je vlastně poslední fotkou Opaja před Křemílkem, jelikož jej krátce poté natřeli modrými a fialovými pruhy. Vyřídili jsme nutné formality jako placení atd. a vydali se zkroušení nach bahnhof. Na nádraží jsme stihli dát poslední letošní Březňák a pak již nastoupili do vlaku směr Česká Lípa, potažmo Liberec. Nevím jak vy, vážení páni kolegové, ale mně ve vlaku domů z Mácháče pokaždé přepadne depresivně laděná nálada spojená s nasráním, že to letos mohlo dopadnout lépe.

            Na závěr mi zbývá už jen poděkovat všem zúčastněným za prezenci na letošním Mácháči. Poděkovat za jejich příspěvky v podobě dobré nálady, zásob humoru a obětování jaterních buněk ve prospěch koletivu a zároveň je pozvat na Operaci X2010, jejíž výkop byl stanoven již na 30.7.2010. Démona zvaného alkohol jsme sice opět neporazili, ale napřesrok budeme mít další šanci!

98bb6a3784_63626327_o2.jpg

Na co se po příjezdu na letošní Mácháč těšíte nejvíc?

Na pizzu (0 | 0%)
Na žebírka (0 | 0%)
Na Zantibar (1 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one